r
_

Nikon Coolpix P7000 – recenze

Pod názvem kůlpiks leželo v mých očích vždy něco, co není až tak úplně pro mě, něco, co je malé, jednoduché a umí to dělat fotky z dovolené, prostě běžný digicvak, který je pro můj styl focení tak trochu mimo. To trvalo do doby, než jsem měl v rukou Canon G9 (nebo tak nějak, už sám nevím). Prostě kompakt, který má dostatek pokročilých funkcí a dovolí mi do toho jak fotí o dost víc “kecat”. V té době jsem začal přemýšlet o koupi něčeho podobného a výkonného jen tak do kapsy – prostě když se jdete projít a nechcete s sebou tahat těžké zrcadlo, ale i přes to nechcete přijít o záběr a o možnost do záběru zasáhnout vlastním kverulanstvím. A tyhle nároky právě jmenovaná řada fotoaparátů dokonale splňuje – nyní je to Canon G12 a téměř letošní novinka Nikon Coolpix P7000, o kterém je tenhle příspěvek.

Takže jak to tedy cítím po denním focení s tímhle přístrojem? Jo, celkem velmi pozitivně. P7000 je opravdu kompaktní, relativně lehký foťák líbivého “retro” designu, který, když ho máte v rukou, působí narozdíl od ostatních kompaktů kůlpixí řady robustním dojmem. Je ze stejného materiálu jako profi řada zrcadlovek, nějaká slitina něčeho – podstatné je to, že foťák vypadá tak, že “něco” vydrží. Ovládání je velmi intuitivní, tedy pro někoho, kdo s nějakou zrcadlovkou Nikon někdy fotil, ostatní skončí s nosem v manuálu.

P7000 se tedy ovládá v podstatě stejně, jako velký foťák. Všechny funkce, které se během focení mohou hodit, naleznete někde pod nějakým voličem přímo na těle přístroje, případně si žádané lze nastavit pod funkční tlačítko – na P7000 jsou tu dvě, což stačí. Z ruzných voličů používám vlastně jen korekce expozice (vlastní velký kruhový volič), nastavení hodnoty iso a systém práce autofokusu. Víc myslím ani není třeba. Zvláštnost nastavení spočívá pouze v tom, že po stisknutí, nebo otočení voliče se měněná hodnota objeví na displayi fotoaparátu – nastavení je tedy celkem detailní, ale nikoliv zdlouhavé. V klasickém menu foťáku není potřeba v průběhu focení nic složitě hledat, vše je po ruce, ač z ostatních recenzí jsem nabyl dojmu, že v tomhle směru je na tom Canon G12 lépe. Asi to bude pravda, protože G12 má volič pro změnu hodnot citlivosti iso zvlášť – u Nikonu zmáčknu knoflík a otočím kolečkěm, u canonu jen otočím kolečkem … (tohle fakt někdo řeší?? 🙂 ) Mimoto nová verze tohoto foťáku pod označením P7100 má ještě vpředu na těle jeden kruhový volič navíc a také částečně výklopný display.

Když už jsem u srovnávání, Canon G12 má zadní display výklopný, Nikon nikoliv. Dovedu si představit, že pro někoho tohle může být docela rozhodující faktor. Upřímně ale sám hlavně vzhledem k svojí nešikovnosti volím řešení Nikon (zarytej Nikonista se projevuje). Proč? V případě G12 lze s displayem různě točit a otáčet a vyklápět a zaklápět a to vše díky nepříliš solidně působícímu umělohmotnému kloubíku, který bych asi při svém vztahu k technice (dost to váží a stojí = něco to vydrží) do roka a do dne urazil, nebo by mi foťák upadl s vyklopeným displayem tak blbě, že by se o jeho likvidaci postarala gravitace. Zobrazovač P7000 se schovává za tlustým sklem ala iPod touch nebo iPhone (touch pořád tahám v kapse, případně válím po stole na různém harampádí a na jeho displayi není škrábance – mimo několika mikro). Samozřejmostí je viditelnost “věcí” na displayi ze všech možných i nemožných úhlů a světelných podmínek. I když vám při vtipném tělocvičném předpažení pálí do displaye slunce, pořád něco vidíte a můžete svobodně komponovat a vůbec vyvádět všechno to, co se při focení vyvádí. Honza Saudek prý dělá stojky.

U displaye ještě zůstanu – jeho používání je celkem nevyhnutelné, i když průhledový hledáček se na aparátu nalézá taktéž, zdá se mi ale vzhledem k tomu, co můžu vidět na zrcadle zrcadlovky (pro srovnání), celkem přebytečný. Na displayi foťáku můžete vidět čas, clonu, iso, nastavený program, zvolenou kvalitu snímání, nastavení AF (při namáčknutí spouště se ukáže aktuálně zaostřená oblast) a určitě ještě něco, co jsem vynechal. Aby to nebylo málo, lze si zapnout zobrazení malého histogramu, pomocné kompoziční mřížky (na můj vkus až příliš výrazné) a také umělé vodováhy pro srovnání horizontu (SUPER funkce). I přes tohle všechno je na displayi dokonce vidět i to, co chcete vlastně fotit, i když při zobrazení všech jmenovaných je to už trochu v pozadí. Ale i to má řešení – respektive knoflík – informace lze zhasnout a věnovat se jen záběru, případně si to nastavit tak, že uvidíte jen třeba kompoziční mřížku, nebo vodováhu – třeba právě při stisknutí funkčního tlačítka (nastavil jsem vodováhu, nebo G senzor, nebo co to vlastně je – růžice kompasu ala letadlo, zezelená, když je aparát rovně k vodní hladině – někdo by napsal vodovážně, ale já ještě vážnou vodu neviděl).

Jo, tak bych se mohl pomalu dostat k samotnému pořizování záběrů, že jo? To probíhá tak, že předvedete tělocvičný prvek – tzv. předpažení (pro mě vělká novinka – to ze zrcadlovky neznám 🙂 ) a zmáčknutí spouště, případně pohyb prstem na nějakou stranu v rámci zoomování. Až takhle jednoduché to může být.

Tedy před tímto úkonem je dobré, ale nikoliv nezbytné, nastavit nějaký ten expoziční program na vrchním kruhovém voliči. Od standardního PASM lze čekat standardní PASM funkce, osobně jsem zůstal u slepé preference “A” – tedy “aperture” nastavení, česky “preference clony” v tomhle případě od 2,8 do 8 celých – zdá se mi to málo, ale údajně to takhle mají všechny kompakty 🙂 (a zase ty zvyky z objektivu zrcadlovky) – fotil jsem tím celkem standardním stylem – tedy na ty svoje krajinky rozsah f/5,6 – f/8, v případě pokusu o oddělení objektu od pozadí míň… Můj druhý nejoblíbenější manuální režim “M” mě nějak neoslovil, vzhledem k snadno přístupnému voliči expoziční korekce v rozsahu +/- 3 EV v krocích po 0,3 – co to udělá vidíte hned na displayi.

Mimo zmíněných PASM je k dispozici tradiční zelená ikonka foťáku: “zevl mód” – nemysli na nesmysly (schválně jak moc mi nejde tvrdé i/y?) a cvakej. Je tu i volič “scene” což je asi něco jako asistenční služba – potěšila mě funkce “auto scene”, alias volbu scénického režimu foťák nastaví raději sám – dle tohohle módu jsem zapřísáhlý krajinář (asi správná diagnóza). Mimo “auto scene” je to jinak docela klasika – krajina, makro, portrét, noční portrét, ohňostroj, pro gurmety co rádi fotí je k dispozici i režim “jídlo” a tak dále… Na voliči je mimo režimu “scene” také pro mě utajený mód “P” (prý program) který jsem nepoužil a ani s tím neplánuji začínat. Stejně je na tom i režim “měsíčko-svíčkový”. Ne, není to o večerní romantice s oblíbeným jídlem od babičky, ale o focení v noci. Údajně to způsobuje inteligentní redukci šumu při vysokých hodnotách citlivosti snímání. Asi jo, ale nejsem upír, ani netopýr, v noci fotím minimálně (a když ,tak ze stativu), takže si kladu otázku, proč je to přímo na voliči a ne v menu pro výběr scény “scene”?  Napadá mě snad jen konkurenční boj – Canon G12 tuhle funkci má na voliči také.

Kruhový volič mimo PASM a scén má i tři druhy uživatelského nastavení – U1, U2, U3 – tedy lze si uložit režimy vlastních nastavení pro nejfocenější situace a ty pak otočením čuflíku rychle vyvolávat, což je asi fajn – technokraticky jsem trávil čas nad nastavením vlastní krutokombinace pod volbu “U1” a pak  fotil na klasický “A” mód, aniž bych se kdy k zdlouhavě nastavenému režimu “U1” vrátil.

Zlatým hřebem kruhového voliče se tedy neprávem stává volba kamerky. Proč neprávem? Protože ten, kdo chce fotit, si koupí foťák a ten kdo natáčet pohyblivě koupí kameru. Ale objektivně vzato – já jsem v první skupině, zapřísáhle mrazím čas cudným odhalením snímače, i přes to mě ale natáčet video baví. Prostě: “Jééé, vona se ta fotka hejbá!!”. Kvalita snímání v režimu kamerky je docela dobrá, respektive splňuje moje nároky (taky to má docela kliku, nemám pořádně s čím to srovnat) – 24 snímků za vteřinu v HD rozlišení při poměru stran 16:9 a zvuk zaznamenaný ve stereu. Záznam je HD 720p – není to Full HD, což je snad 1080p. Vzhledem k tomu, že o tomhle mám jen rámcovou představu, shrnu to tak, že video natočené P7000 se nijak moc netrhá při přehrávání, je přes celou obrazovku, vypadá  kvalitně a celkem dobře se na něj dívá. Na youtube.com to pověsit jde a může to být i v HD. Mimoto na straně foťáku je vstup na externí mikrofon (standardní stereojack) a také výstup v podobě malého HDMI – to tedy není jen pro video, ale i pro fotky. Jo a při snímání videa lze zoomovat … jen ostření při zoomování se mi zdálo poněkud nijaké, ale to prý řeší nový firmware. Jo a taky formát videa je *.MOV.

P7000 má také docela sexy vyskakující blesk a hlavně sáňky pro velký blesk. Vzhledem k tomu, že v mém pojetí světa blesk patří k bouřce a nikoliv k foťáku, to nebudu moc rozebírat. Jen zmíním, že zabudovaný blesk má hodně nastavení a ke kompaktu prostě patří. Tečka.

V dálce hrají famfáry, možná se i přes popis nastavení dostanu i k samotnému focení! Tak pozor! S P7000 se fotí velmi dobře.

A to je jako všechno? JO! Fotí to totiž tak, jak by jste od podobné věci v podobné cenové hladině očekávali. Snímky jsou ostré, detaily víc než solidní (10 MPX a větší snímací čip, nikoliv však velikosti APS – a to ani zdaleka). Zaznamenáváte na CCD snímač, tedy narozdíl od Canoního CMOSU se bude vyskytovat víc šumu a taky lepší barevné podání. Šum nad 400 iso je patrný, ale neruší. Zda posuzujete foťák dle míry šumu, P7000 je v té lepší sféře. Upřímně dost dobře nechápu, proč se stále řeší digitální šum u digitálních aparátů. Digitály prostě na vyšší iso šumět budou všechny – některé tedy víc a některé (většinou ty dražší) míň. U filmových přístrojů se tomu říkalo “zrno” a když se s tím člověk naučil žít a pracovat, vedl spokojený fotografický život bez vášnivých diskuzí na fotoserverech. P7000 samozřejmě má softwarové redukce šumu při vyšších hodnotách iso a jsou i použitelné.  Ohledně nastavení citlivosti ISO je celkem fajn, že lze zvolit automatiku a tu prostě omezit – foťák bude dle vaší volby a světelných podmínek fungovat dle svého uvážení od nízkých hodnot až po Vámi nastavený limit. V mém případě to bylo po ISO 400 – což je ve dne za jakéhokoliv počasí ideální volba s minimem onoho kouzelného šumu.

Ještě nějakou tu informaci o jeho rychlosti – je to kompakt s výsuvným objektivem, takže po zapnutí nějakou dobu potřebuje. Pokud budete fotit nějaký rychlý děj, pamatujte na to. Pak už je to v pohodě a foťák reaguje okamžitě. Ze začátku a s původním firmwarem se objevil problém se zaostřením – foťák prostě nezaostřil hned, případně vůbec – zaostřovací pole zčervenalo a odmítalo se chytit i po opětovném namáčknutí spouště. Tenhle problém vyřešil nový firmware (mám úplně první verzi foťáku – je ale dost blbé, že první verzi Nikon úplně nevychytal a dle externích a ostatních recenzí si tím i dost uškodil – nejsem sám, kdo měl tenhle problém). Po aktualizaci je to ale už v  pohodě – sice se to sem tam stane, ale to téměř u každého foťáku.

Mód ostření má i volitelné polohy – celkem solidní macro mód, mód nekonečno (objektiv se zafixuje “na dálku”) a manuální ostření (na displayi vyberete místo, na které ostříte a to se vám pak zobrazí v malém obdélníčku zvětšené). Samozřejmě je tu i volba sledování a ostření na pohybující se objekt, výběr bodu na který se bude ostřit (po celém displayi, pohybem malého čtverečku pomocí kruhového voliče, který slouží i jako tlačítko “nahodolůdostran”). Zajímavý je i motivový program “úsměv”, který zaostří na obličej a pak sám exponuje v moment, kdy se dotyčný fotografovaný usměje. Překvapivě to i funguje. S tím má souvislost i program, který rozpozná na fotce ksiftíky a zaostří na ně s tím že je viditelně označí na displayi. U kompaktů vyšší třídy nyní už celkem samozřejmost. Pro rodinné fotografy nutnost.

Foťák mimo klasického obrazového výstupu v podobě JPEGu s hromadou kvalitativních nastavení umožnuje zaznamenávat i hrubá data, tedy digitální “negativ” známý jako RAW. V případě dobrých tradic Nikonu to byl formát NEF. Slovo “byl” je na místě, protože tady se začíná nový formát pod zkratkou NRW. A to je o NeRWy. O moje nervy, neb kverulant mého formátu chce po focení v počítači soubor prostě v oblíbeném programu hned otevřít a ne instalovat haldu aktualizací aby si vůbec vyfocené snímky v NRW prohlédl. Očekával jsem, že když snímek neotevře Camera raw plug-in photoshopu, zvládne to alespoň Nikonem podporovaný software Capture NX2. To jsem se ovšem docela spletl. Po aktualizacích všech mnou používaných konvertorů to již ale vše funguje, jak má. Méně zběhlého uživatele by tohle ale mohlo trochu překvapit a průměrný uživatel s přednastaveným systémem asi bude volat o pomoc.

P7000 má ale také přímo v menu vlastní řadu vyvolávacích funkcí z NRW do JPG, které jsem nezkoušel, takže je nemohu podceňovat, ale myslet si o nich můžu svoje … 🙂 Výhodu to má v tom, že přímo ve foťáku z NRW uděláte JPG ale proč potom vůbec do NRW fotit, že jo? Jinak i pro JPG je ve foťáku přímo v menu spousta editačních funkcí – kopie, výřez, čb, sépie, docela užitečný d-lighting v nastavitelných úrovních a tak vůbec. Edituji v počítači z RAWu/NEFu/NRWu, takže jsem to ani nijak netrápil.

Abych to trochu uhrnul, Nikon Coolpix P7000 je ideálním foťákem pro ty, co mají peníze a mají rádi Nikon. Respektive za cenu 12 000 Kč se dá pořídit už i klasická zrcadlovka a všem fotoamatérům, co to myslí alespoň trochu vážně, tento krok důrazně doporučuji – třeba bazarovou D200 za tuto cenu již pořídíte. I D90 se dá v podobné relaci sehnat. Na stranu druhou, pokud sháníte kompaktní doplněk k zrcadlovce, se kterou se nechcete za každou cenu tahat a zároveň nechcete, aby vám unikla nějaká fotopříležitost, je P7000 velmi solidní volba. Upřímně bych asi nyní sáhnul už po P7100 a nebo právě G12. Ovšem G12 od Canonu nemá tak “sexy” retro design jako Nikon a je o trochu větší. Doporučuji oba porovnat. Canon se s G12 dost chlubí, respektive jen na různých prodejních místech jsem ji do ruky dostal aniž bych až tak moc chtěl, Nikon se tradičně před zákazníky trochu schovává, ač nyní alespoň v čechozemí se situace lepší.

 

PS: Vyplatí se ze stránek Nikonu stáhnout nový Firmware (poslední verze je zatím 1.2)

PS2: Na Coolpixu se vyskytl relativně závažný problém – po jeho zapnutí se úplně neotevřou lamely krytu objektivu. Lze jim pomoci prstem, ale i tak je třeba na to myslet. Záruční oprava to řeší výměnou celého (!) modulu objektivu, nezáruční oprava dle informací servisu Nikon stojí kolem sedmi tisíc. Zmiňoval jsem problém prvních verzí – škoda pro Nikon.

PS3: Nikon vydal novou verzi tohoto foťáku pod označením P7100 – rozdíl je v částečně výklopném displayi a kruhovém voliči na přední straně (který trochu kazí design foťáku). Nijak velká evoluce, ale i tak. Díky výklopnému displayi je foťák o to silnější, ale ne zas o tolik. I Canon vydal novou verzi své G12 – skrývá se pod označením ne G13, ale G1X a chlubí se velkým CMOS snímačem formátu 4/3 (18.7 x 14 mm) oproti Nikonímu 1/1.7″ (7.44 x 5.58 mm) celkem pokrok.

PS4: P7000 nyní fotí moje máma a je spokojená a má i pěkné fotky … 🙂 Před tím měla moji stařičkou zrcadlovku D70s, ale ta se jí fakt nevešla do kabelky.

Technické specifikace:
  • 7.1x  Zoom-NIKKOR ED objektiv (28-200mm f/2.8-5.6)
  • VR optická stabilizace obrazu
  • EXPEED C2 procesor
  • 3 palce LCD display s rozlišením 921,000 pixels
  • rozsah ISO 100 – 6400
  • patice pro ext. blesk
  • virtuální horizont (vodováha)
  • video at 1280 x 720 (24 fps) se stereozvukem a optickým zoomem; H.264 kodek (MOV)
  • vstup pro externí mikrofon, výstup HDMI
  • bajonet pro připojení dokoupitelné předsádky, nebo konvertoru
  • 79 MB vnitřní paměť + SD/SDHC/SDXC card slot
  • baterka EL-EL14 lithium-ion, snese cca 350 fotek

Za překlepy může šotek a za gramatiku moje nesoustředěnost při hodinách mateřštiny.

Sepsal: jan@latak.cz 

Share

Twitter Facebook Del.icio.us Digg LinkedIn StumbleUpon

Reply